Strakaté agility - začátky

Po dlooooouhé době se zase dostávám ke strakatému blogu, abych se podělila o zážitky z Belčiného života. Asi bych nejdřív měla stručně shrnout všechny novinky, které se za posledních 5 měsíců staly.

Na začátku listopadu jsme se s Belčou přestěhovaly do nového 1+kk, kde se Belinda do měsíce postarala o to, že moje vratná kauce se stala nevratnou. Musím otevřeně upozornit všechny zájemce o strakáče, aby se psychicky připravili na devastaci bytu. Až na procházkách s jinými pejskaři jsem se dozvěděla, že je dobré mít štěňátko od malinka v kovové kleci, kde se cítí bezpečněji než v otevřeném bytě, a současně se díky tomu podaří zachovat byt v původním stavu. Stále se chystám, že nafotím všechna ta "překvapení", která mě Belinda přichystala každý den, než jsem přišla z práce. Nejvíc mě asi bolí ta postel....ano, strakáčům velmi chutná dřevotříska z Ikey... Raději popojedem.

Aby toho nebylo málo, začala jsem v prosinci nacházet na dveřích lístky od sousedů s oznámením, že se Belinda vyjadřuje příliš nahlas a příliš dlouho. A tak začalo odnaučování štěkání... K mé smůle ani po 14 dnech zkoušení a zvykání a postupných odchodů a příchodů nešlo Belindě zabránit v tom, aby v době mé nepřítomnosti nezřízeně štěkala klidně i několik hodin. A opět až během řešení tohoto problému jsem se v diskuzích na webu dočetla, že strakáči rádi štěkají... no comment. Nicméně jsem si nemohla dovolit nechat se vystěhovat na ulici, a tak jsem po dlouhém přemýšlení a konzultacích s kamarády i veterinářkou sáhla po elektrickém obojku. Přiznám se, že muka to byla hlavně pro mě, ale když se na to dívám zpětně, musím říct, že to byl dobrý krok. Belča se celkově zklidnila, nijak negativně se to na ní neprojevilo a já i moji sousedi máme zase psychickou pohodu. Pán, který mi ho prodával a má zkušenosti s výcvikem, mi vysvětloval, že když bych ji nechala celé hodiny štěkat, je možné, že by se tím úplně vynervovala a trpěla by tím víc než s obojkem na krku. Pár dní to trvalo, ale Belča opravdu přestala štěkat i kňučet a dokonce přestala i ničit vybavení bytu (i když to může být i tím, že ji to prostě přestalo bavit). Takže i když to možná zní drasticky, pokud řešíte stejný problém, můžu obojek jen doporučit.

V lednu jsem zjistila, že jsem prošvihla přihlášku na brněnskou výstavu, tak jsme se šli na strakatou konkurenci aspoň podívat. Na výstavě se nám líbilo, tak jsem se rozhodla to zkusit a v dubnu se chystáme do Ostravy. Přestože už Belča může každou chvíli začít hárat, riskla jsem to. Doufám, že se tam zase s některými strakáči potkáme :).

Asi před měsícem jsem konečně našla v Brně možnost, kde trénovat agility, aniž bych se musela s Belindou přihlašovat do nějakého klubu. Většina z nich má stejně plný stav, takže mi přicházely vesměs zamítavé e-maily. Od kamaráda jsem se dozvěděla o hale v Králově poli, kde se dá cvičit pod střechou za každého počasí, jen se musíte smířit s botami plnými písku. Další výhodou byla doba cvičení - chodíme v pondělí od 18.30 do 20 hodin (všude jinde bývá agility buď o víkendech nebo v odpoledních hodinách). Způsob výuky mě nadchl. Využívá se tzv. double handlingu, kdy trenér volá na pejska na konci dráhy a vy s ním vybíháte od začátku dráhy a křičíte na něj povely, zatímco pejsek běží za trenérem. Belča okamžitě pochopila, co má dělat a v adrenalinu vždycky vystřelí jak divá :). Akorát toto pondělí se rozhodla, že poběží dráhu tak, jak chce ona. Takže když vyběhla ze zahnutého tunelu, místo na překážky to vzala kolem mě doprava a hup na áčko... Snažily jsme se jí to vysvělit s trenérkou několikrát, dokonce jsme zkusily druhým tunelem přehradit áčko od zbytku dráhy, ale Belča si prostě nedala říct. Vyběhla z tunelu, zahla doprava, přeskočila druhý tunel a hup na áčko... no comment. Někdy je chytrá, až mě to děsí.

Takže co ze všeho výše uvedeného plyne? Život se strakáčem rozhodně není med. Ano, je to aktivní pes, ale spíš hyperaktivní. Ano, je to chytrý pes, ale spíš vychytralý. Ano, je to společenský pes, ale spíš až závislý na společnosti. Takže se připravte na hodně velké nervy. Ale i přes to všechno nelituju ani na minutu, že ji mám, protože je to moje beruška a pozorovat ji je lepší než kino :).