Pokroky

Belinda je u nás třetí den a pomalu si začíná zvykat na nové prostředí. Už zvládá víc věcí, tak se musíme pochlubit aspoň s malými pokroky J.

Včera se nám povedly dvě věci – konečně se poprvé a pak i podruhé za den vyvenčila venku! I když dnes ráno udělala bobek zase v bytě, myslím, že pomalu jí dochází, že je lepší udělat ho na trávě. Musím teda říct, že ráno to bylo tak bleskové, že jsem vůbec nestačila zareagovat. O půl šesté mě okusováním probudila, postavila jsem ji na zem (ano, spí se mnou v posteli :)) a do deseti vteřin to bylo hotové. Nestačila jsem si ani promnout oči a už jsem viděla bobky na koberci. Loužičky dělá občas na podlahu, občas se „strefí“ na psí plenku – to jsou takové čtverce, které se nalepí na zem a absorbují tekutinu i zápach. Docela fajn vynález, doporučuju! 

No a tou druhou věcí, kterou jsme se včera naučily, je lození do schodů. Myslela jsem, že jsou na ni ještě moc vysoké, ale hned druhý den už si to šupajdila sama. Dokonce to vypadalo, že místo aby vlezla do výtahu, raději by si těch deset pater vyšlápla :). Nicméně se schodů ji zatím snáším, bojím se, aby se mi neskutálela dolů.

Po těch pár dnech, co je u nás, už jí docela otrnulo, a tak v bytě lítá jako pometlo a vláčí hračky. Je úžasné ji pozorovat, jak je nadšená ze zvonícího balónku :). Co mě docela překvapilo, je to, že když jsem dnes odcházela do práce, vůbec nekňučela. Nevím samozřejmě, jestli pak náhodou nezačala, ale čekala jsem, že to bude horší. Tak snad si brzy zvykne, že je občas sama, a nezačne dělat „kravál“ později :). Vtípné bylo, že když jsem se vrátila, byla zapnutá televize. Přísahala bych, že jsem ji vypla! Ovladač byl položený na opěradle gauče, ale na ten ještě nevyleze. Je to záhada :).

Venčení venku je den ode dne lepší. První den se neuvěřitelně motala pod nohama a byla dost bojácná. Teď už s ní chodím stejnou trasu kolem protějšího paneláku, kde je hezká měkká tráva, a právě tam už se nám dvakrát povedlo se vyvenčit. Už taky začíná čenichat kolem a pozoruje okolí. Včera jsme potkali pána s malou fenkou jacka russela. Byla od Belindy poloviční, ale vůbec se jí nebála. Zato Bela byla vyjukaná :). Pán se mě zeptal, jak je stará. Když jsem řekla, že dva měsíce, překvapeně dodal, že jeho fenka už má dva a půl. „No jo, když my budeme trochu větší,“ odpověděla jsem a v tu chvíli mi došlo, že s touhle čerticí to vážně sranda nebude. A tak jsem ještě večer mrkla na internet a hledala cvičák. Našla jsem stránky, které mi byly sympatické hlavně jednou věcí – první čtyři lekce jsou individuální, takže se lektor věnuje pouze vám a vašemu pejskovi. Až po nich se můžete zapsat do skupinových lekcí. Jenže podmínkou byl věk alespoň 3 měsíce. Přesto jsem tam dnes zavolala a paní byla úžasná. Prý když je to tak akutní (nedovedu si představit další promarněný měsíc), a tak jsme se domluvily už na příští čtvrtek na první individuální konzultaci. Prý všechno učí bez pamlsků, stačí obojek a vodítko. To jsem teda zvědavá, co mi poradí na tuhle strakatou dračici :).